Skok do kategorie:

- zvolte kategorii zboží -

yvonne.cz

Kategorie zboží: Dámské zástěry z DEDERONU/100 % polyamid/

ŽIVNOSTNÍK ROKU JMK 2006
Také díky Vám jsme získali prestižní ocenění ŽIVNOSTNÍK ROKU JMK 2006

Kontaktujte nás:

Iva Unčovská, majitelka firmy

telefon: +420 516 454 087
fax:        
mobil:    +420 604 810 748

e-mail: yvonne@yvonne.cz
ICQ:
Skype: iva.uncovska

Partnerské weby

Nacházíte se na: Yvonne.cz yvonne.cz Článek Česky Deutsch English Russian

Naše společnost nabízí:

zástěry, haleny, košile

noční košile, pánské trenýrky

barchetové šaty, flanelové košile

yvonne

Na čekané - povídka v původním nářečí

Na čekanéJe temo jož pěkná hrumádka let, co stařeček Jozéfkůj spijó věčné sen na Lipufským krchůvko. Zbela po ních památka, kerá se vobčas vekládala v zémě, dež z večera praskál voheň f kamnech, teplóčko sálalo po seknice a dralo se peří. Stařeček za mlada, dež se ješče hospodařilo sókromě, beli sedlákem a kríf neposedná, veváďali fšelijaký kóske. Vekládá se, že za svobodna zbróseli celé kraj Drahanské Vesočine po mozekách, hledaja nevěsto. Dávali si hrát sólo na Vavřinečka f Krásensko, vo dožínkách f Šošůfce, na Drátenika ve Vostruvě, Na hode v Rozstáňó, po případě v Drahanech a Stodnicích a hinéch dědinách. Haž konečně si nevěsto našli a voženili se. Začali starosti a stařeček dustali rozom a vedli život, jak se patří. Ale zvustala hím jedna slabá stránka a tó bela honitba a přetem he pytlačení na panským.Honitba v selským revíro, keró měli stařeček licitýruvanó, ta bela jenom jakse pláščem, habe pod ňém muhli čas k časo si zapytlačit na panským. Je pravda, že stařeček to dělali tak vopatrně, že hím na to nepřišli nebo jedna flinta, ta pytlácká, bela dubře skuvaná, buď na mlatě za trámem a nebo zahrabaná v leso za „Brodem“, pokaždý na hiným místě. Ta drohá, hóřední, visela pěkně vepocuvaná a vebliščená f seknice. A tak nikumo nemuhlo napadnót, že stařeček s tó drohó položili mnohýho srnca, zajice a koroptve do teho nepočítaja. Stařenka pré se pro toto stařečkuvo chebo naplakali dosť a dež si stařeček nechtěli dat říct, hani po dobrým, hani po zlým, zrazuvali ho vod pytlačení s potochó, že to jednó praskne.A dež pré stařenka névíc trnoli strachem, dež stařeček ve fůři vobilí, jeďa do Prostihuva, měli zabalené jeden „kósek“, nebo f Prostihuvě bél na to dubré vodbet, dali se stařeček na stařenčine domluve do smícho a spostili samorůstló pěsničko: „Prostihuv je krásný město, má panenko nepověz to, nepověz, nepověz, ráda bes tam jela dnes“.Stařeček pré švihli bičem do koní a nic si ze stařenčinéch domluv nedělali. No a jak se říká: „Boží mléne meló pomale, hale hístě“, a každá nepravosť se vemstí. A tak došlo he na stařečka.Jednoho krásnýho dňa se domlovili v hospodě na „Červené“ pře dubré krapce Prostihuvské, keró tam čepuvali, že se vepravijó v noce, po slonka západo ze sósedem na Rozstanskó strano na čekanó. Samozřejmý, že na panský. Za dva dni se mělo jet na trh, a tak, že be neškodilo „vedělat“ si pár zlatek. Plácli si, a dež slonko zrůžovělo za Petrovickéma kopcama a pomale zacházelo za Šošůfkó, vetratili se vopatrně z hospode a pak ruvnó k leso. Zasedli s pytláckó flintó na klíně, z véhledem do lok, čekaja na sóseda a na srnca záruveň. Na Rozstanské věži bilo deset, půl jedenácté, sósed nigde, srnčí nigde, jeden zajic předrndal lóko a tam tem – s plantem. K půlnoce zašíl měsíc za mračna nad Stodnicema a hodělala se takuvá tma, jako v měcho. Stařeček podřimuvali, jedno chvílo zaslechli praskot v leso, ale nic se hím nevokázalo. Konečně klóklo dvanáct a stařeček začínali dustávat strach.. „Že se temo cakramentovi něco stalo, že nende.“ Dež to najednó něco zapraskalo v hóščó a dralo se to vod stařečka k lokám, z les ven. Do stařečka vjel voheň: „Cákra, jeleň, to bode zlatek.“ Hani si nepomeslili, že majó naláduvaný brukama. Bez dlóhýho rozméšlení namířili flinto a prásk! A tade se stalo, nad čém ztohla stařečkovi kríf f těle. Domnělé jeleň zařvál: „Te potvoro, co děláš!“ „Te seš sósed?“ Do stařečka, jag dež hrom bóchne. Skokem beli ho zraněnýho sóseda,hořekujóc: „Já sem ti to nechtěl hodělat, meslíl sem, že je to jeleň, ta potfora flinta, a na místě jo rozbili na padrť vo nébližší borovico.A tak hím nezbévalo nic hinýho, než vzít poraněnýho sóseda na záda a vodnest Vaňkuvó cestó přes Člopke ke staveňó. Hunem nakšíruvali koně, v mžiko zapřihli do rakušánka, hodili tam votýpko sláme a na ňo zkrvavenýho sóseda a tryskem k dochtorovi do Slópa. Stařenka pré té noce nespali a jenom zahlídli, jak dvá locefeří verazili s koňma ze vrát. Meslili tém stařečka s tém sósedem. Dojeďa do Slópa, zbodili dochtora, keré měl po celým krajo velkó vážnosť a duvedl lidi hozdravit, dež šlo vo te nétěžší případe. Dochtor vstál, votevřel a stařeček mo zkrátka řekli co a jak. Sóseda vodnesli do ordinaci, dochtor napřeď pozvetahuvál pincétló bruke ze zádů he pod něma, zkrvavené zadek homél a desinfikcíruvál karbólem, vobvázál, pokébál hlavó a nařídíl: „Zavezte souseda dom, uložte do postele a já ráno přijedu“.Tak pán dochtor jezdíl moc dní, kurýrovál, převazuvál a veléčíl. Celý léčení šlo na stařečkuve hótrate.Tepró po příjezdo ze Slópa ze zraněném sósedem, veložili stařence co a jak a zapřísáhli se hí, že do nédelší smrti na flinto nesáhnó. A habe belo pokošeňó konec, vzali ze zdi flinto, to drohó, vebliščenó – hóřední, rozbili jo vo špalek pod kůlňó na cocke, že po ní nezbelo hani památke. Poté svolali fšecke děti a povidajó: „Děti, chraňte se flinte po celé život, to je névěčí pokošení v dumě.“ A vod té dube beli pré tem nélepší čluvěk a vo flintě pré se hím nesměl nigdo hani zmínit. Samozřejmý, že měli z hóřadama na přídavek velký voplétání, alevevázli z teho dosť dubře. A postřelené sósed? Tem se na stařečka vůbec nehněvál. Dustál pré co chtěl. No a stařeček, keří beli teho příčinó, pré „vedělali hezkéch pár zlatek“, alez kapce. Tak skončila pytlácká aféra a pomale se na ňo zapomíná. V roce 1963 napsal Vincenc Průcha z Lipovce knihu – Památce MUDr. Heřmana Langra (správně Langera), který byl dlouholetým sloupským doktorem. Tato kniha oficielně nevyšla, šlo o průklep z psacího stroje, takže lze odhadnout, že jich bylo kolem pěti kusů. Protože se nářečí pomalu vytrácí a povídky jsou to přinejmenším milé, postupně vám předložím i ty ostatní.   

Yvonne.cz, 2007 Domov | Móda | Doprava | Ubytování | Nábytek | Zdraví
Prohlášení o přístupnosti | Odkazy | Obchodní podmínky

papučeSpolek moravský krasvirtuální tržiště blog.idnes.cz