Nacházíte se na: Yvonne.cz yvonne.cz Článek Česky Deutsch English Russian

Naše společnost nabízí:

zástěry, haleny, košile

noční košile, pánské trenýrky

barchetové šaty, flanelové košile

yvonne

Oděv Šumavanů

Jinak než např. na Chebsku (Egerland) či v některých oblastech severních Čech neměli obyvatelé Šumavy nijaký kroj v tom pravém smyslu slova, tj. takový oděv, který by se pro celé její území jevil jako spojující prvek a nošen o svátečních a slavnostních příležitostech byl by výrazem společenství a vzájemné spolupříslušnosti jejích obyvatel. Přesto existují některé charakteristické znaky, které se dají v oděvu Šumavanů obecně vykázat. Na starých dokumentárních snímcích na prvý pohled upoutává, že ženy a dívky vždy nosí zástěry (Schürzen). Zatímco u žen byla barva zástěry většinou černá nebo tmavá, byla zástěra děvčat vždy naopak světlá či dokonce bílá, eventuálně zdobena malým květinovým vzorem. Ženy nosily do kostela na hlavě svůj velký šátek z černého hedvábí (Kopftuch), který vzadu spadal až do pasu dlouhými cípy (Zipfn). Zástěry a šátek na hlavu jsou i typickými a nezbytnými součástmi tzv. "obnoveného šumavského kroje" ("die erneuerte Böhmerwaldtracht"). - Jinak se v místech nosilo obvyklé ošacení podle dobové módy.
Oděv ("Gwand") se dá nejlépe představit na jednotlivých částech pracovního šatu a jejich nářečním označení. Tady jednak šlo o cosi obecně užívaného, a to muži i ženami, jakož i dětmi po celém daném území, jednak se tu zůstávalo u osvědčené tradice. A poněvadž právě na Šumavě kvetlo jak pěstování lnu, tak i jeho zpracování prostřednictvím domáckého tkalcovství, byl výsledný produkt, už pro svou trvanlivost, nejobvyklejším materiálem zdejšího oděvu.
Chci se teď pokusit vypočíst nářečními výrazy jednotlivé jeho kusy, abych je touto jazykovou formou vyvolala v naší společné paměti. Začněme košilí, zvanou tu "Pfoad" či "Hemad", jen u dětí "Pfoidl". Byla zhotovena ze lnu. Ženské košile měly široké rukávy, které se připínaly na ramenou. Ve výstřihu u krku byly košile sdrhnuty do umělého řasení, vepředu byl výstřih zdoben monogramem a ornamentální výšivkou. Ve všední den nosily šetrné ženy do práce košili, která byla v horní polovici šita z jemnějšího (aus "habern"), v dolní pak, zvané "Stouß, z hrubšího, "režného" (aus groben, "rupfern") lněného plátna (Leinwand). Měla také jen krátké rukávy. Přes ni se nosila spodnička, řečená "Interschikidl" (z výrazu je slyšet i česká "kytlice" - pozn. překl.). Nahoře nosily ženy živůtek, zdejší nářeční němčinou "Leiwei" (i hovorovou češtinou "lajblík" - pozn.překl.) nebo jednoduchou šněrovačku (Mieder, Korsett). Mužským spodkům se říkalo "Gatihousen" (viz české "gatě" - pozn. překl.) a byly zhotoveny rovněž ze lnu. Dětem se v zimě natahovalo kalhotové triko (Hemdhose) s dlouhými rukávy i nohavicemi, nazývané pěkně "Husinouna" (tj. "všechno dohromady"). Horní část mužského oděvu byla většinou z hrubého (režného) lněného plátna pro letní čas, v zimě pak z ručně tkaného lodenu, kterému se tu říkalo "Tscherken" (i česky "šerka" - pozn. překl.) či "Duradei". Šerka je tkanina z čisté valchované vlny, "Duradei" je zhotoven v osnově (Kette) ze lnu a v útku (Schuss) z vlny a pak jednou zvalchován. V zimě se navrch nosil ještě teplý svrchní kabát, zvaný tu "Schulk". K letnímu oblečení patřilo ještě lehké sako, nářečně "Scheikl", v novější době zdomácnělo "listrové sako", tedy "Listerscheikl" ("listr" je lesklá lehká látka z bavlněné příze a česané vlny - pozn. překl.). Mužskou pokrývkou hlavy byl v létě slaměný klobouk (Strohhut) a v zimě pletená čepice, řečená tu "Pullhaubn" nebo "Stouckhaubn", což byla kulatá čepice ze zmíněné šerky. Přes všední pracovní oděv nosili muži zástěru, tj. "Schurz" z modrého lněného plátna či grádlu (v originále "Drell", hustá lněná nebo bavlněná látka s tkanými proužky - pozn. překl.). Zástěra neměla žádné kapsy a zavazovala se křížem zezadu dopředu. Pod hrudním laclem nad zavázaným pásem mělo své místo řemeslné ruční nářadí jako kladivo, hoblík, pilník atd., často také dlouhá porcelánová dýmka, krátce řečeno fajfka (Pfeife). - Ženy nosily do práce své lněné sukně (Leinenröcke), kterým se říkalo "leinern Kidln" a bývaly zhotoveny z plátna s podélně proužkovaným vzorem. Také lněné sukně měly vedle rozličných vzorů tkanin i svůj vlastní střih, které jim dodávaly na švihu. I jako součást svátečního odpoledního šatu působily přitom úpravně a čistě. - V létě se při práci nosila pod sukni jen košile, přes sukni pak zástěra "do pasu" (Halbschürze), nářečně "Plahl". O žních za vedra došlo i na lněný šátek, zvaný "Gugltuah", který se zavazoval dvěma cípy přes hlavu a chránil před sluncem. - V zimě se nosila k vlněné sukni lodenová kazajka (Lodenjacke), šumavským nářečím "Meika", sahající jen lehce pod pás. Při velkých mrazech se vázal na hlavu ještě velký bavlněný šátek "Plejna" (i v češtině známe už od středověku výraz "plena" pro široký ženský šátek a německé označení se k němu zřejmě váže - pozn. překl.), který sahal až široko přes bedra. Aby ruce zůstaly déle zahřáty, nosil se háčkovaný nátepník (Pulswärmer), nazývaný "Puitstiezl", a ještě vlněné či šerkové rukavice, ve svátek i kožešinový rukávník (Muff), nářečně "Schluf". Do kostela chodily ženy v kazajce podšité zevnitř ondatřím kožíškem a zvané prostě "kožíšek" ("Pelz"), na ženských šatech (Schößchen) bylo pak vídat jako lemování tchoří kožišinku. Děti se choulily do teplého oblečení už proto, že mívaly obvykle před sebou dalekou cestu do školy sněhovými spoustami. Přes pletenou čepici, zmíněnou už "Pullhaubn" se ještě vázal teplý vlněný šátek na tak řečený "Gugei" (vlastně cosi jako "kukuč" - pozn. překl.), svými konci obtáčející i krk a nahrazující tak vlastně i šálu.
Nejčastější obuví byly dřeváky, nářečně "Hulzschuah" a k nim pár valchovaných punčoch (Walkstrümpfe), po našem "gwulchti Stimpf", nebo šerkových ponožek (Socken), tj. "tscherka Sejkln". Dobře se v nich prošlo tuhou šumavskou zimou.

 

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1995, s. 165-166 

Yvonne.cz, 2007 Domov | Móda | Doprava | Ubytování | Nábytek | Zdraví
Prohlášení o přístupnosti | Odkazy | Obchodní podmínky

papučeSpolek moravský krasvirtuální tržiště blog.idnes.cz