Nacházíte se na: Yvonne.cz yvonne.cz Článek Česky Deutsch English Russian

Naše společnost nabízí:

zástěry, haleny, košile

noční košile, pánské trenýrky

barchetové šaty, flanelové košile

yvonne

Zástěra na poprvé aneb jak to všechno bylo

A tak to všechno bylo ...aneb  zástěra na poprvé...

Ke krejčovské výrobě a výrobě oděvů jsem měla blízko už od malička. Bodejť by ne, vždyť jsem vyrůstala v oblasti, kde krejčovská výroba měla svoje začátky a kořeny již v první polovině 18. století.

Také v naší rodině bylo samozřejmostí si ušít téměř cokoliv od dětského oblečení, šatů, košil, cestovních tašek až po kabáty a prošívané bundy. Svoje modely jsem tvořila ve starožitné ložnici mých pěstounů - babičky a dědy.. O té ložnici se zmíním trochu více - byl to dar mému dědovi za vynikající práci od továrníka Stiebera ze Svitávky/ tuším ten, který nechal postavit své dceři vilu Tugenhat v Brně/ , kde se tkaly a barvily vlněné látky. Navíc mne ta práce korunovaná dobrým výsledkem v podobě originálního oblečení velmi bavilo.

Mezi mé další koníčky patřila také péče o zvířata/měli jsme doma slepice, kozu, prasata, králíky, psa, kočky a další.. Ale také se mi líbili starožitnosti. Zdánlivě tři koníčky mezi s sebou nesouvisející: péče o zvířata, starožitnosti a šití oděvů dle vlastních návrhů.

Ve svém studiu a profesi jsem si sice šití nezvolila, ale koníček to byl velký. Pravda je ta, že když jsem byla v učení v Zemědělském odborném učilišti ve Šlapanicích u Brna ,tak tam jsme po celé tři roky měli povinné šití a vaření. Tam nás naučili základy šití od sukní, halenek, šatů a také technologii rozkreslování střihů včetně naučení se základních rozměrových tabulek. A dále co se týká mého studia jsem pokračovala na střední zemědělsé škole technické / obor drůběžnický/ v Prostějově .

A protože jsem po maturitě nenašla uplatnění v oboru, našla jsem si zaměstnání v tehdejším Okresním muzeu v Blansku - detašovaném pracovišti v Boskovicích. Na ještě tehdejším Státním zámku v Boskovicích. Starožitnosti a staré věci se z koníčka staly povoláním. Dotýkat se předmětů ukazujících naši historii, naše národní kulturní dědictví bylo naprosto skvělé. A tak po určitých letech praxe jsem pokračovala ve studiu muzejnictví při Ústředním muzeologickém kabinetu  Národního muzea v Praze. Nádherný výhled z učebny historické budovy Národního muzeana Václavské náměstí byl nezapomenutelný. Po celé nádherné dva roky studia jsme prošli depozitáře muzeí a galerií v Praze a po okolí, abychom se více dozvěděli jak chránit kulturní dědictví našeho národa. Následovala maturitní zkouška  a následně jsem v muzeu zastávala funkci Správce sbírek, kde jsem si v praxi mohla tyhle nabyté vědomosti uplatňovat. Také jsem měla na starosti propagaci muzea a komerční výstavy. Mezi nejhezčí výstavy, na které ráda vzpomínám byla například výstavy Jablonecké bižuterie, nebo Výstava  bonsají.

A tak,když se poměry v roce 1989 změnily a nastaly všeobecně známé skutečnosti jsem asi rok nebo dva roky poté stála před otázkou : " Co dál ? ".

Najít si zaměstnání , nebo vykročit do neznáma na cestu soukromého podnikání? Bez zkušeností, naprosto bezhlavě a naplno s přesvědčením, že poctivou prací, slušností a kvalitními výrobky z kvalitních materiálů se uplatním a prorazím v dál????

S nemalou podporou mé tety a strýce jsem si vyřídila Živnostenský list na krejčovskou výrobu. Co taky jiného? Ze záliby se měla stát profese a obživa.

Nutno říci, že zázemí s jedním šicím strojem značky "Minerva", entlovacím strojem a dírkovačkou, ale hlavně s tetou, která jako vyučená pánská krejčová mi po práci pomáhala. Také další členové rodiny strýc - mechanik šicích strojů + jejich dva synové Martin a Daniel mi byli tou největší oporou v začátcích/ a jsou dodnes/.

10.ledna 1991 jsme zakoupili první materiál/ od tohoto datumu na prvním oficiálním paragonu/ se datuje založení naší firmy/ na pánské flanelové košile. Já jsem se je naučila stříhat ručně po několika málo vrstvávh, teta je ušila, strýc statečně oknoflíkoval. Potom jsme je naližili do auta a zkoušeli prodávat po soukromých obchodech s textilech. Jo šlo to dobře - - byly velmi levné z kvalitního českého materiálu/ výrobce Tiba a.s. Dvůr Králové nad Labem/ a slovenského/ Texikom a.s. Ružomberok/ dobře a poctivě šité..

V té době jsem byla ještě zaměstnaná v muzeu, ale potom když jsem asi po roce odešla z muzea jsem se tomuto povolání začla věnovat naplno.

1.dubna 1992 jsem definitivně zůstala doma a začla pracovat naplno v nové profesi. Přijala  jsem dvě švadleny na šití pánských košil. Stříhat nám chodila vypomáhat brigádnice. Účetnictví a prodej jsem si zařizovala sama. Nepříjemné bylo, že jsme neměli zavedený telefon. Po trapných situacích se sousedy nám telefon zavedli a to takovým stylem, že muselo být zvláštní vedení linky na tel.sloupu, který postavili přímo na naši přístupovou cestičku do domu. takže od té doby jsme ji přestali používat. Sloup jsme ale nikterak nezatratili - vždy na Vánoce jsme si ho krásně ozdobili vánočními ozdobami, aby nám krásně dotvářel vánoční pohodu.

Takže s telefonem a švadlenkami jsme pracovaly v bývalé kuchini mé nedávno zesnulé babičky. Stříhačka stříhala v garáži. To už se mnou i na plný úvazek pracovala i moje teta. V té době dostavoval můj strýc další garáž a malou dílníčku pro svoje kutilství. Nicméně prostory v bývalé kuchyni nestačily a tak teď už  čtyři švadlenky se stěhovaly do "nové dílny" a nová střihačka do "nové garáže". Vydrželo to dalšího půl roku. Potom jsme se rozhodli, že tyto výrobní prostory jsou absolutně nevyhovující po všech stránkách. A tak po návštěvě architekta ,  stavebních firem a vyřízení úvěru jsme v dubnu 1993 začali stavět dodavatelsky takovou krejčovskou dílnu, aby vyhovovala všem bezpečtnostním a hygienickým podmínkám. 

29.července 1993 /shodou okolností v den mých narozenin/ byla nová dílna zkolaudována a uvedena do provozu. Nové prostory voněly novotou a vybízely k tvořivé a poctivé práci. Přijali jsme další dvě švadlenky a vrhli se s chutí do práce.

Ke košilím přibyl i další sortiment - zástěry v různých typech, pánské trenýrky a další výrobky.Postupem času se odbyt rozšířil do celé české republiky, do Německa i do Rakouska.

Po nějaké provozní době jsme přišli na to, že nám nevyhovují skladovací prostory a kancelář, kde není ani možné zákazníkům uvařit kafe. A  také s rozrůstající se rodinou není vhodné, aby byl společný vchod pro zákazníky a rodinu.

A tak nás opět čekal projekt na přístavbu skladu, nové střihárny a kancelář.

V současné době jsou tyto prostory téměř před dokončením. Kolaudaci a stěhování plánujeme na 29.červenec 2008.

 

Podnikatelské krédo

- důležité je vědět co chci a jít si za svým cílem : slušně, poctivě ale tvrdě

 

Úspěchy

-získání Certifikátu na jakost z Textilního zkušebního ústavu v Brně a tím uznání kvality materiálů a zpracování

-několikaletá úspěšná spolupráce se zásilkovým obchodem "Magnet-Camif a.s.Pardubice "

-prodej do obchodů a obchůdků v celé České republice, do velkoobchodu v Německu a v Rakousku

-pravidelná výstavní činnost na regionálních výstaváách v Olomouci, Praze, Pardubicích, Jihlavě a na Mezinárodním veletrhu  STYL na brněnském výstavišti

-setkání s podnikateli na státní úrovni - například s tehdejším předsedou vlády České republiky Milošem Zemanem a    předsedou Ruské federace Michailem Michailovičem Kasjanovem v Kaiserštejnském paláci v Praze

-setkání s portugalskými podnikateli v Brně a další pozvánky

-módní přehlídka dětských zástěrek v Boby - centru v Brně při finálovém večerusoutěže o nejkrásnější dívku "Kočka rádia Krokodýl"

-plula jsem "Plnou parou po Vltavě" na lodi Europe, což bylo setkání nejúspěšnějších autorizovaných partnerů a získání titulu"Autorizovaný partner Magnet.Camif a.s. pro rok 2000-2001" a umístění se na 21.místě ze 240 dodavatelů - kritéria byla velmi přísná: ocenění originálnosti našich oděvů, dodržení kvality a termínů dodání, obraty zboží a další kritéria

- jedno z největších uznání a ocenění své práce jsem obdržela  dne 19.září 2006, kdy jsem se stala Živnostnicí Jihomoravského kraje pro rok 2006 a tím jsem postoupila mezi 14 nejlepších živnostníků v České republice

- ocenění a 3.místo v soutěži Živnostník Jihomoravského kraje pro rok 2007 dne 11.září 2007

Iva Unčovská



Yvonne.cz, 2007 Domov | Móda | Doprava | Ubytování | Nábytek | Zdraví
Prohlášení o přístupnosti | Odkazy | Obchodní podmínky

papučeSpolek moravský krasvirtuální tržiště blog.idnes.cz